Vývoj únikových pokojů
Historie principů únikových místností se datuje do roku 2004, kdy japonský zapálený hráč videoher Toshimitsu Takagi vytvořil první počítačovou únikovou hru na téma Escape Room s názvem Crimson Room. Jelikož si rychle získala na oblibě, již v roce 2007 vznikly v Japonsku první reálné únikové místnosti, které se začaly rychle rozvíjet a šířit dále do světa.
Jedna místnost, tužka a papír
V těch úplně prvních únikových místnostech jste si mohli vystačit s tužkou a papírem a zvládli jste ji pokořit během přestávky na oběd (s tím, že jste si dali oběd včetně zákusku). Nejednalo se tak zdaleka o únikové místnosti, jak je známe dnes, ale pouze o místo, kde jste mohli přijít na jiné myšlenky, trochu potrápit své mozkové závity, a tak nějak celkově si spíše odpočinout.
Velice rychle si však autoři únikových her začali uvědomovat, že jejich potenciál je obrovský a začali tak přidávat klasické hádanky typu „najdi klíč, co pasuje k tomuto zámku“, nebo „najdi tu druhou část mapy“. Hádanky přesto nebyly kdovíjak komplikované, a přestože se prodlužovala i herní doba, stále neexistoval nějaký příběh, technické vybavení či dekorace.
Dnes jsou únikové hry již film, jehož jste součástí
S tím, jak nároky hráčů vzrůstaly, museli se jim přizpůsobovat i tvůrci únikových místností a začali tak vytvářet důmyslné příběhy, používat drahé dekorace, a dokonce i filmovou techniku tak, aby se hráč cítil opravdu jako odtržený od reality.
V dnešní době se tak můžete setkat s únikovými místnostmi, které jsou složené i z několika místností prošpikovaných tou nejmodernější technikou, lasery, čidly, dekoracemi na míru a promyšleným příběhem. Příprava jedné takové hry může trvat až rok a investice do ní jsou obrovské. Výsledkem tak je, že si opravdu připadáte jako hlavní postava filmu, který vás zcela pohltí a vtáhne do děje.
