Jak se vyvíjely únikové místnosti?

Vývoj únikových pokojů

Historie principů únikových místností se datuje do roku 2004, kdy japonský zapálený hráč videoher Toshimitsu Takagi vytvořil první počítačovou únikovou hru na téma Escape Room s názvem Crimson Room. Jelikož si rychle získala na oblibě, již v roce 2007 vznikly v Japonsku první reálné únikové místnosti, které se začaly rychle rozvíjet a šířit dále do světa.

Jedna místnost, tužka a papír

V těch úplně prvních únikových místnostech jste si mohli vystačit s tužkou a papírem a zvládli jste ji pokořit během přestávky na oběd (s tím, že jste si dali oběd včetně zákusku). Nejednalo se tak zdaleka o únikové místnosti, jak je známe dnes, ale pouze o místo, kde jste mohli přijít na jiné myšlenky, trochu potrápit své mozkové závity, a tak nějak celkově si spíše odpočinout.

Velice rychle si však autoři únikových her začali uvědomovat, že jejich potenciál je obrovský a začali tak přidávat klasické hádanky typu „najdi klíč, co pasuje k tomuto zámku“, nebo „najdi tu druhou část mapy“. Hádanky přesto nebyly kdovíjak komplikované, a přestože se prodlužovala i herní doba, stále neexistoval nějaký příběh, technické vybavení či dekorace.

Dnes jsou únikové hry již film, jehož jste součástí

S tím, jak nároky hráčů vzrůstaly, museli se jim přizpůsobovat i tvůrci únikových místností a začali tak vytvářet důmyslné příběhy, používat drahé dekorace, a dokonce i filmovou techniku tak, aby se hráč cítil opravdu jako odtržený od reality.

V dnešní době se tak můžete setkat s únikovými místnostmi, které jsou složené i z několika místností prošpikovaných tou nejmodernější technikou, lasery, čidly, dekoracemi na míru a promyšleným příběhem. Příprava jedné takové hry může trvat až rok a investice do ní jsou obrovské. Výsledkem tak je, že si opravdu připadáte jako hlavní postava filmu, který vás zcela pohltí a vtáhne do děje.